Historie testování inteligence se začala psát asi před sto lety, do té doby nebyly slova jako „IQ“, „IQ test“ apod. běžnou součástí našeho slovníku. Původem latinské slovo „inteligence“ nemělo tehdy význam schopnosti jedince řešit úkoly, ale vztahovalo se k rozumu jako takovému a k jeho schopnosti věnovat se duchovním otázkám.
Situace se zásadně změnila v 19. století, kdy vznikla psychologie. V roce 1890 použil psycholog James McKeen Cattell poprvé v souvislosti s lidským intelektem slovo „test“. Ke skutečnému testování rozumových schopností to však trvalo ještě pár let. V roce 1890 s ním přišli pánové Simon a Binet a vznikl tak Binet-Simonův test, který má v historii měření inteligence zcela zásadní význam. V roce 1912 navázal na práci Bineta se Simonem německý psycholog William Stern, který při stanovování míry inteligence začal zohledňovat vedle mentálního věku také věk chronologický a zavedl pojem "inteligenční kvocient" definovaný známou rovnicí: IQ = mentální věk / chronologický věk x 100.